Projekty prevence kriminality musí mít měřitelné výstupy

Rozhovor ze Zpravodaje BKB 2/2008: O plánech v oblasti prevence kriminality na léta 2008 až 2011 hovořil Vlastimil Zima s Mgr. Jitkou Gjuričovou, ředitelkou odboru prevence kriminality MV ČR.

Na které oblasti prevence kriminality soustředí ministerstvo vnitra pozornost především?
Máme několik hlavních priorit. Jde například o restrukturalizaci systému,
při které jde především o výrazné posílení pozice krajů v programu prevence kriminality. Dosud jsme ho realizovali a řídili ve dvou úrovních. První byla republiková pro celostátní projekty. Ve druhé jsme podporovali projekty měst a obcí. V současném období jde o posílení pozice samosprávných krajů. Jak v oblasti organizační, tak v oblasti analýz, vytváření koncepcí a posílení strategického rozhodování v regionech. Podporujeme kraje proto, aby se v oblasti prevence kriminality, dokázaly dobře orientovat a také na patřičné úrovni dokázaly podpořit aktivity ve městech a obcích. To nemůžeme udělat z roku na rok. Některé kraje již jsou dobře připravené, jiné teprve začínají. V každém kraji už působí manažeři prevence kriminality, takže máme s kým hovořit a na čem stavět. V letošním roce ministerstvo vyčlenilo 200 tisíc korun pro každý z krajů na podrobnou analýzu bezpečnostní situace. Na jejím základě budou stanoveny priority do roku 2011.

Koho ministerstvo podporuje v celostátním měřítku?
Republikovou úroveň představuje management v oblasti prevence kriminality, ale také vzdělávání našich partnerů ve městech. V republikové gesci jsou programy, které řeší problémy v celostátním měřítku. Ty se týkají nějakého závažného problému, který není řešitelný z hlediska lokálního ani regionálního. Jde třeba o program podpory a pomoci obětem obchodování s lidmi, ve kterém jsou partnery ministerstvo vnitra, Policie ČR, nevládní neziskové organizace a mezinárodní organizace pro migraci. Prioritním cílem tohoto programu je pomoci obětem, sekundárním cílem je získat od obětí poznatky a informace, které mohou využít partneři projektu. Policie může pak efektivněji zasáhnout proti této formě kriminality, často velice dobře organizované a skrývané, a odhalit více pachatelů.
Od dubna letošního roku náš odbor přejímá od personálního odboru projekt domácího násilí. Budeme se snažit tomuto projektu najít a dát nový náboj a také obsah, který bude vycházet z aktuální situace. Je to třeba proto, aby projekt nezůstal spát na vavřínech a měl pokračování, svou vizi. Právě zde spoléháme na spolupráci s partnery v krajích, městech a obcích, kde můžeme čerpat informace i pomáhat.
Dalším celorepublikovým programem je například Systém včasné intervence, který má v nastávajícím období (2008 až 2011 – pozn. red.) absolutní prioritu, protože pomůže řešit naráz celou řadu problémů kriminality mladých lidí.
V republikové úrovni jsem zmínila jen některé programy, jsou ještě další, veliké i menší. Informace o nich jsou zveřejněné ve strategii do roku 2011 (www.mvcr.cz).

Dostanou podporu také města a obce?
V úrovni měst a obcí jsme v minulosti přímo podporovali až 200 projektů ročně. Nyní dostane podporu 47 měst nad 25 tisíc obyvatel na systémový přístup řešení prevence kriminality. Musí být založený na analýze a dobré znalosti situace, na podrobném detekování problémů v místě. Nejčastěji jde o kriminalitu dětí a mládeže, trestnou činnost a přestupky na veřejných prostranstvích, krádeže aut a věcí z nich, vloupání do bytů a další problémy, které je možné začít řešit na místní úrovni. Každé město již dostalo 50 tisíc korun na analýzy a vypracování plánů prevence, které jsme schopní podpořit další čtyři roky.

S tím souvisí oblast komunitního plánování. Jak se do tohoto procesu zapojuje a čím konkrétně přispívá Policie ČR?
Komunitní plánování je hlavně zaměřené na sociální služby. Pro nás jsou takové služby stejně důležité jako pro ministerstvo práce a sociálních věcí, protože pracujeme v oblasti sociální prevence. Dokážeme podpořit nastartování určitých procesů, , ale jejich další realizaci nemůžeme sledovat. Je to poslání MPSV a krajů. I ty se musí zapojit do procesu plánování a budou pak moci vyhlašovat svoje programy na služby, které jsou v regionu potřebné. My se orientujeme na sociálně patologické jevy a kriminalitu.
Myslím, že Policii ČR zapojení do komunitního plánování přímo nepřísluší. V našem plánování je však zastoupena. Je totiž držitelem velkého množství podrobných informací o trestné činnosti, o tom, kdy, kde, často i kdo, ji páchá. A to je pro koncepci prevence důležité. Ale informace nečerpáme jen od Policie ČR. Hodně poznatků máme od městské policie, od zařízení v zdravotnictví, školství, od různých úřadů. A také od neziskových organizací, které se do prevence kriminality zapojují.

Můžete blíže představit národní projekt Bezpečná lokalita?
Je to projekt zaměřený na zvýšení bezpečnosti bydlení, k tomu, aby se lidé cítili bezpečně hlavně tam, kde žijí. Týká se jejich bezprostředního sociální prostředí – domu, ulice. Hodnota projektu je v tom, že hlavní vliv na situaci má občan sám. Každý může udělat určité věci pro svou bezpečnost, ostatní opatření jsou podpůrná. Ve spolupráci s jednou profesní asociací jsme připravili a vydali dotazník, při jehož vyplňování si občané otestují výši rizika, které jim hrozí a také možnosti, které mohou využít pro lepší zabezpečení bytu či domu. Program efektivně funguje. V roce 1996, kdy u nás kulminovala kriminalita, byl enormní nárůst vykradených bytů a domů. Nyní poklesl počet těchto trestných činů na třetinu. Není to proto, že by policie lépe pracovala – pracuje stále dobře a nestačí to, ale obyvatelé si lépe zabezpečují domy a byty.

Říká se, že policisté umí hovořit s pachateli, ne však s občany a oběťmi. V některých případech, zejména u těch mediálně frekventovaných, nedokáží sdělit a vysvětlit, co dělají nebo neumí říci, co udělat mohli. Tím možná maří úsilí vynaložené v prevenci.
Při každé tragédii, podobné té havlíčkobrodské, lidé volají o pomoc. A mohou vidět i určité nedostatky v práci policie. Jednoznačně platí, že policie se musí naučit jednat s lidmi. I s těmi zoufalými v krizi. A že to ne vždy umí, je možná pravdou i v tomto případě. Myslím, že slogan Pomáhat a chránit je na autech oprávněně a dobře. Protože když to policisté ve službě budou mít každý den na očích, tak to na jejich psychiku bude mít ohromný vliv. Policisté se musí komunikaci naučit.

In Zpravodaj BKB 2/2008, autor: Vlastimil Zima