Převzato ze Zpravodaje Bílého kruhu bezpečí č. 2/2016

Hlas obětí

Před rokem jsem prožila nepředstavitelnou hrůzu. V našem vlastním domě napadl spolužák mou dceru nožem s úmyslem ji zabít, protože s ním nechtěla chodit. Jeho činu předcházel stalking a výhružné e-maily. Přesto nikoho z nás nenapadlo, že to může vyvrcholit takovým dramatem.

Kdo něco takového nezažil, nedokáže si představit ten děs a strach, když vidíte, jak někdo usiluje o život vašeho jediného dítěte. V mém případě byl navíc spojený s hrozným pocitem bezmoci z toho, že ji nedokážu dostatečně bránit, protože jsem byla v momentě útoku krátce po operaci kolene a pohybovala jsem se s pomocí francouzských holí.

S pomocí souseda, který slyšel náš křik, i toho, jak byla dcera schopna bojovat s útočníkem o svůj život, se jí podařilo přežít. Spolužák jí tloukl hlavou o zeď a beton, pobodal ji nožem, který naštěstí nezasáhl žádný vnitřní orgán. Pro mě, její matku, to bylo to nejhorší, co jsem mohla v životě zažít. Dívat se, jak ubližuje mé milované dcerce a chce ji připravit o život. Bránila jsem ji, jak nejlíp jsem mohla. Udělala jsem, co se dalo, ale člověk pořád přemýšlí, co by mohl udělat víc. Dcera utekla k sousedům, kteří zamkli branku, aby za ní nemohl, protože ji stále pronásledoval. Teprve když viděl, že už nemá šanci se k ní dostat, odjel svým autem. Volali jsme sanitku a policii, která ho brzy zadržela.

Vůbec jsem netušila, co všechno bude následovat, co nás ještě čeká a jak to bude psychicky náročné, přestože přístup ze strany policie a vyšetřujících orgánů byl velmi ohleduplný, citlivý a vstřícný. Vysvětlili nám, na co máme právo a o co můžeme žádat, nevěděla jsem ale, jakým způsobem postupovat, kdy a co v té chvíli řešit. Vyhledala jsem psychologickou pomoc, ale hned po prvním terapeutickém setkání jsem se rozhodla, že už raději nikam nepůjdu.

Pak jsem si vzpomněla na Bílý kruh bezpečí, na který jsem dostala kontakt v nemocnici. Na jeho internetových stránkách jsem našla potřebné informace a kontakty, některé záležitosti jsem ale potřebovala blíže vysvětlit, proto jsem do BKB zavolala. Paní na lince byla moc milá. Když jsem jí vysvětlila svou situaci, hned mě spojila s případovou manažerkou v Ostravě, která se mi dál osobně a dlouhodobě věnovala. Ochotně mi pomáhala řešit vše kolem nadcházejícího hlavního líčení u soudu. Dokonce se mnou navštívila soudní budovu předem a vše mi vysvětlila na místě. Moc mi to pomohlo a zbavilo mě to strachu.

I přes svou špatnou předchozí zkušenosti jsem se rozhodla, že prostřednictvím BKB znovu zkusím i psychologickou pomoc. Setkání s jejich terapeutkou bylo překvapivě příjemné. Vnímala jsem její upřímnou a přitom profesionální snahu pomoci. Začala jsem se cítit lépe. Navíc jsem si uvědomila, že na některé věci nemusím být sama, že existují lidé, kteří mě dokážou pochopit, chtějí a umí poradit, a co víc, dělají to s velkou ochotou. A tak jsem s jejich podporou a pomocí prošla všemi útrapami, které nás čekaly, snadněji a s větším klidem.

Jsem jim vděčná za jejich vstřícnost a empatii. To, co pro lidi dělají, je nejen nesnadná práce, ale poslání. Každému, kdo by se ocitl v podobně nelehké životní situaci, bych doporučila vyhledat odbornou pomoc. Aby v tom nezůstával sám. Aby si nechal pomoci. V BKB jsou lidé zkušení, s otevřeným srdcem a uchem nakloněným každému problému.