Příběhy z linky pomoci obětem

Konzultanti pracující na lince krizové telefonické intervence jsou připravení pomáhat obětem domácího násilí v těžkých chvílích, které volající klienti prožívají. Soustředění se na přijetí hovoru a vyslechnutí slov o bolesti, ponižování a týrání je u každého opravdu velké. Díky náročné a neustále zdokonalované přípravě je každý odhodlaný profesionálně zvládnout každý sebezapeklitější příběh s domácím násilím. Na začátku února ale byli dva konzultanti tak trochu zaskočeni, ale v dobrém slova smyslu.
První z nich přijímal hovor z České Lípy. Policista tamního oddělení hned v úvodu poděkoval konzultantům linky pomoci obětem za perfektně odvedenou práci, která velice pomohla dvěma obětem domácího násilí. Policisté totiž začali šetřit podezření z týrání dítěte a jeho matky agresivním mužem. Žena se obávala možného následného konfliktu a nechtěla o nepříjemné rodinné záležitosti vůbec hovořit, natož podat trestní oznámení a souhlasit s trestním stíháním muže. Policisté ji nedokázali přesvědčit o naléhavosti situace a tak ji alespoň odkázali na DONA linku.
Po několika hodinách od doporučení žena sama přišla na policejní oddělení a na násilníka podala trestní oznámení. K jejímu rozhodnutí vedlo, jak zjistili policisté, podrobné projednání celé situace s konzultantem DONA linky. Policisté ve velmi krátké době soustředili proti násilníkovi tolik důkazů, že ho soudce vzal do vazby, aby nemohl dál neohrožovat zdraví a život vlastního dítěte a manželky.
V jiném telefonátu se svěřila paní V. z Českomoravské vysočiny s tím, že DONA linku volá už podruhé. Poprvé ji volala před dvěma léty, kdy na ni těžce dolehlo agresivní chování manžela. Konzultantka DONA linky si možná řekla, že to není nic mimořádného. Byla pak mile překvapená, když následoval rozhovor, který by rád slyšel každý, kdo pracuje na lince krizové telefonické intervence. Klientka totiž volala, aby poděkovala za podporu a dodání odvahy k řešení těžké životní situace.
Před dvěma léty ještě žila ve společné domácnosti a s manželem a dvěmi dětmi. A také s velice častými projevy domácího násilí. Dlouhou dobu před prvním zavoláním si myslela, že je to všechno její vina, poněvadž nedokáže vytvořit rodinné zázemí. Ať se snažila sebevíc, nedočkala se od manžela žádného uznání. „Bylo to stále horší, moje ustrašenost a úplně jiné chování se pomalu přenášelo i na děti. Nevěděla jsem co dál, styděla jsem se někoho požádat o vyslechnutí, o pomoc. Bála jsem se, že by mi nikdo neuvěřil, bála jsem se vyvolat jakékoli změny,“ říkala paní z Vysočiny. „Bála jsem se odejít od manžela, protože jsem nedokázala domyslet, jak bych všechno zvládla a jak bych se sama dokázala postarat o děti. Nakonec jsem se odhodlala vytočit číslo DONA linky a děkuji vám, moji neznámí poradci.“
Její hlas ve sluchátku teď ale nezněl ustrašeností a obavami. Naopak, hovořila plný, zvučným a optimistickým hlasem spokojené ženy. Už zase získala sebedůvěru. Našla sílu a odešla od muže, se kterým se ale pro své náboženské přesvědčení nerozvedla. Našla si s dětmi byt, nové zaměstnání a získala to, co na dlouhou dobu ztratila – klid. Nová situace jí pomohla hodně, dokonce jí zmizely různé zdravotní obtíže, které ji dřív pronásledovaly. Teď už ji netrápí podezření na astma ani problémy se štítnou žlázou. Nepomohly jí medikamenty, ale odchod od agresivního manžela. „Někdy jsem skutečně překvapená, jak mě odchod změnil, jak mi pomohl,“ říká žena nad stavem života, těla i duše, který teď neohrožují žádné chmurné představy. „Dokonce jsem si všimla, že se i jinak chovám k lidem kolem sebe a oni mi to také dávají najevo svou pozorností a pochopením. Jen dcera mi má občas za zlé, že jsme neodešli dřív a já jí těžko vysvětluji svoje tehdejší obavy.“
Právě dcera byla vlastně do jisté míry i důvodem opakovaného telefonátu, který začal tak hezkým poděkováním. Děti domácím násilím trpěly hodně, mnohem víc, než si jejich matka mohla všimnout. Teď, když mají pohodu a klid, potřebuje dcera znovu nabýt sílu a dostat se z toho, čím ji agresor v rodině poznamenal. „Věřím, že mi pro ni dokážete pomoci, jako jste dokázali pro mne. Věřím, že pro ni najdu pomoc. Já se z toho všeho i díky vám dostala. Vůbec se nebudu zlobit, když můj příběh převyprávíte jiným ženám, které se bojí cokoli začít, jak jsem se bála já před dvěma léty. Ať se nebojí, že situaci nezvládnou. Ať je každá situace hodně složitá, potřebují najít pomoc a podporu, stejnou jakou jsem od vás dostala já, když jsem tenkrát zavolala. Děkuji vám, vaše práce je velice prospěšná a pokračujte v ní.“
Další konzultace probíhala určitě jinak, než ta první před dvěma léty. Už šlo o hovor ženy, která si zase vydobyla svoje místo na slunci a teď ho chce co nejvíce dopřát nejen dceři, ale všem, kteří ho potřebují.

PhDr. Pavla Vyhlídalová