Jak se bránit proti útoku

JUDr. Martin Kloubek, konzultant Bílého kruhu bezpečí

Pro získání podrobnějších rad a informací doporučujeme navštívit některou z poraden Bílého kruhu bezpečí, nestátní organizace na pomoc obětem trestných činů.
Každý z nás má právo a také povinnost bránit sebe i ostatní před trestnými činy. Co k tomu uvádí trestní zákoník:

§ 29
N u t n á  o b r a n a

(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
 

• Podstatou nutné obrany je uplatnění práva proti bezpráví.
• Obránce prosazuje ochranu zákonem chráněných zájmů v nutné obraně tím, že chrání svůj život a zdraví, případně život a zdraví jiného člověka, proti fyzickému útoku.
• Obránce podle zákona v okamžiku odvracení útoku pachatele nahrazuje služební zákrok v té době nepřítomných veřejných orgánů, zejména policie.
• Obránce je podle zákona oprávněn nejen k sebeobraně, ale z hlediska občanské solidarity ve stejném rozsahu také k obraně jiného člověka.
• V případech uvedených v trestním zákonu je každý občan, pod trestní sankcí, povinen některé trestné činy vyjmenované § 167 trestního zákona aktivním jednáním překazit. Typickým případem povinnosti překažení jsou trestné činy vraždy, ublížení na zdraví a znásilnění.
• » Obránce s přihlédnutím ke svým osobním poměrům nemá povinnost jiného bránit způsobem, který by ho vystavil stejnému nebo většímu nebezpečí, než hrozí napadenému, vždy je však podle okolností povinen učinit jiná vhodná opatření k jeho ochraně. Například ze skrytu před útočníkem přivolat mobilním telefonem na bezplatné non stop tísňové lince 158 POLICIE pomoc.
• Pokud občan poskytne na výzvu policisty nebo s jeho vědomím policii pomoc, stát odpovídá za škodu, která v důsledku toho občanovi vznikne a kterou si sám nezavinil.
• Oznamovatel a svědek může policejní orgány požádat, aby byla v trestním řízení utajena jeho podoba a totožnost. Je nutno tak učinit již při prvním kontaktu s policií. Žádosti může být vyhověno, pokud pachatel trestného činu oznamovatele (svědka) nezná a po posouzení následujících okolností.
  • společenská nebezpečnost konkrétního trestného činu, jehož se obsah svědecké výpovědi týká (čím je trestný čin nebezpečnější, tím větší důraz je kladen na ochranu svědků),
  • osobní charakteristika (nebezpečnost) pachatele konkrétního trestného činu, zejména zda se jedná o kriminálního recidivistu, příslušníka skupiny organizovaného zločinu a podobně,
  • zda zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že svědkovi nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví konkrétně hrozí újma na životě, zdraví, nebo jiné závažné nebezpečí
  • podle předpokládané doby a způsobu zajištění ochrany svědka.
• Důležitou okolností nutné obrany je to, že obránce nemá povinnost zkoumat, v době kdy fyzický útok bezprostředně hrozí nebo trvá, zda ho lze odvrátit jinak než fyzickým zákrokem.
• Veškerá rizika pro svůj život a zdraví vyplývající z jednání v nutné obraně nese podle zákona útočník, a to jako osoba právo porušující. Nutnou obranou může dojít nejen k újmě na životě nebo zdraví útočníka, ale také k újmě na jeho majetku.
• Obránce není povinen vyřešit nebezpečnou situaci útěkem z místa; je oprávněn bezprostřední hrozbě útoku čelit a útočníkovi se v mezích nutné obrany postavit na odpor.
• Při nutné obraně nemusí být dodržena zásada přiměřenosti mezi způsobem jednání obránce a útočníka, neboť k odvrácení nebo ukončení útoku je v zásadě vždy nutno použít jednání intenzivnějšího nebo zbraně účinnější.
• Pozor! Zákaz odvety: za jednání v nutné obraně se nepovažuje, pokud obránce ve svém jednání pokračuje v době po definitivním skončení stavu ohrožení zákonem chráněných zájmů, například z důvodu odplaty za předchozí útok.