(1) Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) na těhotné ženě,

b) na dítěti mladším patnácti let,

c) na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti,
d) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání směřujícího k záchraně života nebo ochrany zdraví, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost při ochraně života, zdraví nebo majetku vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo

e) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání.

(3)  Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.

(4) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.


Ublížením na zdraví trestní zákon rozumí způsobení takového zdravotního stavu (onemocnění, poranění), který znamená porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí a znesnadňuje nikoli na krátkou dobu výkon obvyklé činnosti nebo má nepříznivý vliv na obvyklý způsob života poškozeného a zpravidla vyžaduje lékařské ošetření. Mezi obvyklé projevy takto přechodně změněného zdravotního stavu náleží déle trvající bolesti, nevolnost, horečky, omezení pohybu až upoutání na lůžko, oslabení funkce smyslových orgánů, nespavost, nechuť k jídlu a podobně. Ublížením na zdraví je také podstatné zhoršení zdravotního stavu poškozeného v důsledku jednání pachatele. To, že došlo ke změnám zdravotního stavu musí být objektivizováno lékařskými zprávami nebo znaleckými posudky.

Trestněprávní praxe se sjednotila na názoru, že se z hlediska následku jedná o trestný čin, pokud byla poškozenému způsobena porucha na zdraví, jež ztížila jeho obvyklý způsob života nebo výkon obvyklé činnosti po dobu 7 a více dnů. Jednání pachatele může být posouzeno jako trestný čin i v případě kratší doby poruchy na zdraví. Rozhodující je způsob jednání, motiv a zda prokazatelně hrozila závažnější újma, než byla způsobena.

V případě méně závažného následku může být jednání pachatele posouzeno jako přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odstavce 1b) Zákona č. 251/ 2016 Sb. o některých přestupcích.

V případě, že mezi pachatelem a poškozeným existuje vztah příbuzenský, nebo příbuzenskému obdobný (například druh - družka), je nutno aby poškozený podle § 163 trestního řádu dal souhlas s trestním stíháním podezřelého (pachatele). Tento souhlas může poškozený vzít zpět, a to až do doby než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit. Poškozený je povinen se ve lhůtě stanovené orgánem činným v trestním řízení (nejdéle do 30 dnů) vyjádřit, zda s trestním stíháním ve smyslu § 160 trestního řádu souhlasí. Po marném uplynutí uvedené lhůty již souhlas udělit nelze.


Souhlasu poškozeného však není třeba, pokud

• byla skutkem způsobena smrt,
• poškozený není schopen dát souhlas pro duševní poruchu nebo chorobu,
• poškozeným je dítě mladší 15 let,
• z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.

(1) Kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

(2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) na dvou nebo více osobách,

b) na těhotné ženě,

c) na dítěti mladším patnácti let,

d)  na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti,

e) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání směřujícího k záchraně života nebo ochrany zdraví, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost při ochraně života, zdraví nebo majetku vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona,

f) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání,

g) opětovně nebo poté, co spáchal jiný zvlášť závažný zločin spojený s úmyslným způsobením těžké újmy na zdraví nebo smrti nebo pokus,

h) ze zavrženíhodné pohnutky.

(3) Odnětím svobody na osm až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

(4) Příprava je trestná.

Aby bylo možno jednání pachatele trestného činu Ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku kvalifikovat podle přísnějšího ustanovení § 145 tr. zákoníku, nepostačuje pouze následek těžké újmy, ale musí být prokázáno, že pachatel měl skutečně v úmyslu svým jednáním těžkou újmu způsobit, případně byl s takovým následkem srozuměn (úmysl eventuální). V případě že těžká újma na zdraví nebo smrt poškozeného byla nedbalostním následkem trestného činu v základní skutkové podstatě, užije se speciální ustanovení uvedené v § 146 tr. zákoníku, odstavec 3, a v případě smrti poškozeného v odstavci 4.

Co trestní zákoník považuje za těžkou újmu je možno nalézt v ustanovení jeho § 122 odst. 2. Jedná se o

• zmrzačení (trvalé tělesné poškození)
• ztráta nebo podstatné stížení pracovní způsobilosti (zde se také rozlišuje také podle osobních poměrů poškozeného, například zda se jedná o hudebního virtuosa, profesionálního sportovce a pod.)
• ochromení údu (zejména pohybového ústrojí)
• ztráta nebo nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí (zrak, sluch, čich, chuť, hmat)
• poškození důležitého orgánu (například rozmnožovacího)
• zohyždění (například popáleniny obličeje)
• vyvolání potratu nebo usmrcení plodu
• mučivé útrapy (nejen fyzické, ale i psychické, které je nutno objektivizovat znaleckým posudkem)
• delší dobu trvající porucha zdraví (zpravidla pokud trvá více než 6 týdnů, avšak podle okolností se může jednat i o dobu kratší, zejména pokud se jednalo o velmi vážný útok, který nevedl ke smrti poškozeného pouze vlivem příznivých okolností).

Okolnosti související s podáním trestního oznámení - doporučení

Trestní oznámení může být podáno jak osobou fyzickou, tak i osobou právnickou, zastoupenou statutárním vedoucím organizace. Při podezření, že došlo k trestnému činu Ublížení na zdraví v praxi například oznamuje službukonající lékař rychlé záchranné služby.

V případě tohoto trestné činu je možno trestní oznámení podat jak útvaru služby pořádkové (uniformované) policie, tak služby kriminální policie a vyšetřování.

Pokud přichází v úvahu utajení podoby a totožnosti oznamovatele - svědka, podle § 55 odstavec 2 tr. řádu, pak je nezbytné aby to oznamovatel navrhl v okamžiku prvního kontaktu s policejním orgánem. Na utajení nemá svědek právní nárok. O utajení svědka rozhodne v prvním stupni policejní orgán a po případném přezkoumání ve druhém stupni definitivně rozhodne státní zástupce.

Podávat trestní oznámení přímo na státním zastupitelství je odůvodněno v případě nutnosti, aby byla věc státním zástupcem dozorována již od okamžiku, kdy vyšla najevo. Státní zastupitelství věc se závaznými pokyny postoupí příslušnému policejnímu orgánu a postup policejního orgánu přezkoumává.

Pokud o to oznamovatel trestného činu výslovně požádá a je to zaznamenáno do protokolu o trestním oznámení, musí být podle § 158 odst. 2 tr. řádu do jednoho měsíce od podání oznámení vyrozumět o učiněných opatřeních.

V případě tohoto trestného činu je nezbytná těsná spolupráce poškozeného s orgány činnými v trestním řízení při dokazování, a to především včasným vyhledáním lékařského ošetření s vyžádáním podrobné zprávy o zdravotním stavu, případně provedením fotodokumentace úrazových změn na těle oběti. Jedná se o důležité podklady pro pozdější znalecké zkoumání v oboru soudního lékařství.

Procesní postavení poškozeného a škodní řízení

Ten kdo byl trestným činem poškozen na svých právech (majetkových, morálních a jiných), nebo na jehož úkor se pachatel trestného činu bezdůvodně obohatil, stává se podle českého trestního práva jednak stranou v trestním řízení s právy vymezenými ustanoveními § 43 až § 51a trestního řádu a současně se může za vymezených podmínek na pachateli domáhat náhrady škody nemajetkové újmy, nebo vydání bezdůvodného obohacení ve škodním řízení.

Co se týká práv v trestním řízení, poškozený má právo nahlížet do spisu a činit návrhy na doplnění dokazování, může se zúčastnit hlavního líčení a sjednávání dohody o vině a trestu a veřejného zasedání, ve kterém se jedná o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu, a před skončením trestního řízení se k věci vyjádřit. Poškozený musí být o svých právech poučen orgánem činným v trestním řízení již v průběhu prvního procesního úkonu.


Pokud je poškozený v trestní věci současně svědkem, může policejní orgán v přípravném řízení odmítnout jeho žádost o nahlédnutí do spisu. Poškozený se v takovém případě může domáhat toho, aby státní zástupce postup policejního orgánu přezkoumal. Pokud policejní orgán stanovil termín prostudování spisu obviněným, pak také poškozený má právo nahlédnout do spisu a nemůže mu být odmítnuto.

Aby soud v rozsudku ve škodním (adhezním) řízení rozhodl o tom, že odsouzený je povinen nahradit poškozenému újmu kterou mu způsobil, musí být splněny především následující podmínky

• poškozený nebo jeho zmocněnec podá návrh z vlastní iniciativy, a to nejpozději do zahájení dokazování v hlavním líčení, nebo při prvním jednání o dohodě o vině a trestu,
• důkazy pro jednání soudu opatřuje a předkládá poškozený,
• musí se jednat o přímou škodu v příčinné souvislosti s jednáním konkrétního pachatele (zásadně fyzické osoby) (například nelze, na rozdíl od občansko- právního řízení, nárokovat ušlý zisk),
• musí se jednat o materiální škodu na majetku nebo zdraví a musí být vyčíslena v penězích tuzemské měny (například nelze, na rozdíl od občanskoprávního řízení, nárokovat peněžitou náhradu za poškození občanské pověsti), nebo nemajetkovou újmu nebo o bezdůvodné obohacení, kterým se pachatel obohatil na úkor poškozeného.

V případě poškozených trestným činem ublížení na zdraví, pokud jsou výdělečně činní, je důležité, aby orgánům činným v trestním řízení předložili důkaz o konkrétní majetkové újmě. U zaměstnanců to bude potvrzení zaměstnavatele o rozdílu mezi průměrným platem a vyplacenou dávkou na základě nemocenského pojištění. Osoby samostatně výdělečně činné předloží potvrzení finančního úřadu.

Co se týká případů kdy nebyl zjištěn pachatel nebo případů odškodnění za bolest nebo za ztížení společenského uplatnění viz Zákon č. 45/2013 Sb. Zákon o obětech trestných činů.