Vydírání

§ 175 tr. zákoník
Vydírání

(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami,
c) spáchá-li takový čin se zbraní,
d) způsobíli takovým činem značnou škodu,
e) spáchá-li takový čin na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti, nebo
f) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,
b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu financování terorismu (§ 312d), nebo vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f ),
c) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.

(4) Odnětím svobody na osm až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

(5) Příprava je trestná.

Smyslem tohoto ustanovení trestního zákona je ochrana práva člověka na svobodné rozhodování. Z hlediska trestnosti jednání pachatele se nevyžaduje, aby byl skutek dokonán a pachatel uskutečnil svůj úmysl. To znamená, že jednání pachatele může být dokonáno již ve stádiu pokusu.
Pohrůžkou násilí se rozumí jak pohrůžka bezprostřední (jako je tomu u trestného činu loupeže), tak i pohrůžka násilí, které má být vykonáno v budoucnosti jako následek toho, že poškozený pachateli nevyhoví.

Pohrůžka způsobení jiné těžké újmy může být namířena proti majetku, dobré občanské nebo profesionální pověsti, ke způsobení rozvratu v rodinném životě apod. Za vydírání se považuje i hrozba podáním trestního oznámení, pokud se tak děje v souvislosti s vyděračským záměrem pachatele, a to bez ohledu na to, zda má hrozba trestním stíháním reálný základ. (Není rozhodné, zda se poškozený trestného činu skutečně dopustil či nikoliv.)

Trestná je i pohrůžka způsobením újmy jiné osobě než tomu, kdo má pachateli vyhovět, jestliže poškozený oprávněně pociťuje hrozící následek ve stejné intenzitě, jakoby tento následek hrozil jemu. Jedná se například o rodinné příslušníky poškozeného.

Konáním je jednání poškozeného, které by z vlastní vůle bez pokynu pachatele nevykonal.

Opominutím je nevykonání toho, co by poškozený jinak z vlastní vůle vykonal, pokud by neuposlechl pokynu pachatele.

Trpěním je pasivita v jednání poškozeného, který se nebrání jednání pachatele, jemuž by se jinak bránil, pokud by neuposlechl pokynu pachatele.

V základní skutové podstatě podle odstavce 1, pokud je mezi pachatelem a poškozeným příbuzenský nebo obdobný poměr, vyžaduje se souhlas poškozeného se zahájením trestního stíhání. Tento souhlas může poškozený následně odvolat. (Viz § 163 tr. řádu)

Okolnosti související s podáním trestního oznámení - doporučení

Trestní oznámení může být podáno jak osobou fyzickou, tak i osobou právnickou, zastoupenou statutárním vedoucím organizace. Neoznámení tohoto trestného činu nezakládá trestní odpovědnost toho, kdo se o věci dozvěděl.

V případě tohoto trestné činu je nejvhodnější trestní oznámení podat přímo na krajské správě nebo okresním ředitelství Policie ČR útvaru služby kriminální policie a vyšetřování, který podle okolností začíná provádět operativně pátrací úkony a úkony v trestním řízení neveřejným způsobem, aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti osob a k maření důkazů.

Pokud přichází v úvahu utajení podoby a totožnosti oznamovatele - svědka, podle § 55 odstavec 2 tr. řádu, pak je nezbytné aby to oznamovatel navrhl v okamžiku prvního kontaktu s policejním orgánem. Na utajení nemá svědek právní nárok. O utajení svědka rozhodne v prvním stupni policejní orgán a po případném přezkoumání ve druhém stupni definitivně rozhodne státní zástupce.

Podávat trestní oznámení přímo na státním zastupitelství je odůvodněno v případě nutnosti, aby byla věc státním zástupcem dozorována již od okamžiku, kdy vyšla najevo. Státní zastupitelství věc se závaznými pokyny postoupí příslušnému policejnímu orgánu a postup policejního orgánu přezkoumává.

V případě tohoto trestného činu se těsná spolupráce oznamovatele a poškozených s orgány činnými v trestním řízení jeví jako nezbytná. Je obecnou zkušeností, že vyděrači své sliby většinou neplní, často ve vydírání pokračují, své požadavky stupňují, unesené osoby fyzicky likvidují a podobně. Ani specialistům kriminální policie se sice ve všech případech nepodaří zabránit újmě na právech poškozeného, avšak naděje v rámci jejich zapojení je vždy mnohem větší, než pokud poškozený postupuje svépomocí.

Pokud o to oznamovatel trestného činu výslovně požádá a je to zaznamenáno do protokolu o trestním oznámení, musí být podle § 158 odst. 2 tr. řádu do jednoho měsíce od podání oznámení vyrozuměn o učiněných opatřeních.

Procesní postavení poškozeného a škodní řízení

Ten, kdo byl trestným činem poškozen na svých právech (majetkových, morálních a jiných), nebo na jehož úkor se pachatel trestného činu bezdůvodně obohatil, stává se podle českého trestního práva jednak stranou v trestním řízení s právy vymezenými ustanoveními § 43 až § 51a trestního řádu a současně se může za vymezených podmínek na pachateli domáhat náhrady škody nemajetkové újmy, nebo vydání bezdůvodného obohacení ve škodním řízení.

Co se týká práv v trestním řízení, poškozený má právo nahlížet do spisu a činit návrhy na doplnění dokazování, může se zúčastnit hlavního líčení a sjednávání dohody o vině a trestu a veřejného zasedání, ve kterém se jedná o odvolání, nebo o schválení dohody o vině a trestu, a před skončením trestního řízení se k věci vyjádřit. Poškozený musí být o svých právech poučen orgánem činným v trestním řízení již v průběhu prvního procesního úkonu.

Pokud je poškozený v trestní věci současně svědkem, může policejní orgán v přípravném řízení odmítnout jeho žádost o nahlédnutí do spisu. Poškozený se v takovém případě může domáhat toho, aby státní zástupce postup policejního orgánu přezkoumal. Pokud policejní orgán stanovil termín prostudování spisu obviněným, pak také poškozený má právo nahlédnout do spisu a nemůže mu být odmítnuto.

Aby soud v rozsudku ve škodním (adhezním) řízení rozhodl o tom, že odsouzený je povinen nahradit poškozenému újmu, kterou mu způsobil, musí být splněny především následující podmínky:

• poškozený nebo jeho zmocněnec podá návrh z vlastní iniciativy, a to nejpozději do zahájení dokazování v hlavním líčení nebo při prvním jednání o dohodě o vině a trestu;
• důkazy pro jednání soudu opatřuje a předkládá poškozený;
• musí se jednat o přímou škodu v příčinné souvislosti s jednáním konkrétního pachatele (zásadně fyzické osoby) (například nelze, na rozdíl od občansko- právního řízení, nárokovat ušlý zisk);
• musí se jednat o materiální škodu na majetku nebo zdraví a musí být vyčíslena v penězích tuzemské měny (například nelze, na rozdíl od občanskoprávního řízení, nárokovat peněžitou náhradu za poškození občanské pověsti), nebo nemajetkovou újmu nebo o bezdůvodné obohacení, kterým se pachatel obohatil na úkor poškozeného.

V případě trestného činu vydírání vychází podání návrhu na adhezní řízení z výše způsobené škody na majetku a újmy na životě a zdraví poškozeného.