Znásilnění

§ 185 tr. zákoník
Znásilnění

(1) Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

b) na dítěti, nebo

c) se zbraní.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let,

b) spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.

(4) Odnětím svobody na deset až osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

(5) Příprava je trestná.

Objektem ochrany trestním zákonem je v případě trestného činu znásilnění právo každého člověka na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě a to bez ohledu na jeho pohlaví, věk, toho, zda se jedná o osoby které spolu pohlavně žijí (například manželé), způsob života a občanskou pověst oběti a podobně.

Za násilí považuje právní praxe užití fyzické síly pachatelem k překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby k zamezení soulože nebo obdobného pohlavního styku. Za dokonané násilí se považuje také to, pokud oběť od kladení odporu upustila jen proto, že shledala jeho úplnou beznadějnost.

Za soulož je právní praxí považován kontakt mužských a ženských pohlavních orgánů, přičemž nezáleží na intenzitě spojení či proniknutí. Za obdobný pohlavní styk považuje právní praxe ostatní formy pronikání do intimní (sexuální) sféry znásilňované osoby. Především se jedná o orální a anální sexuální praktiky a dále pak donucení ke stimulaci stavu pohlavního vzrušení pachatele, například manipulací s jeho pohlavním orgánem.

Právní praxe však podle způsobu jednání rozlišuje případy, kdy sice úmysl pachatele směřuje k jeho pohlavnímu vrušení, jehož hodlá docílit přes odpor poškozené osoby, avšak jednání pachatele nedosahuje intenzity pohlavního styku. Jedná se například o osahávání na pohlavních orgánech přes ošacení. Takové jednání může být podle dalších okolností kvalifikováno jako jiný trestný čin, například vydírání nebo omezování osobní svobody.

Za zneužití stavu bezbrannosti se v případě trestného činu znásilnění považuje situace, kdy se oběť v tomto stavu nachází bez přičinění pachatele (intoxikace alkoholem, léky, drogami, mdloby, patologicky hluboký spánek a podobně). Jedná se o stav, ve kterém oběť není schopna projevit svou vůli uskutečnit pohlavní nebo obdobný styk s pachatelem, případně není schopna klást odpor vůči jednání pachatele. Za stav bezbrannosti právní praxe považuje též nízký věk oběti nebo mentální handicap, pro který není schopna (stupeň psychosomatického vývoje) posoudit význam jednáním pachatele a význam kládení odporu jeho jednání.

Ve skutkových podstatách podle odstavců 1,2 pokud je, nebo v době spáchání činu byl, mezi pachatelem a poškozeným poměr manželský, partnerský nebo druha s družkou, vyžaduje se souhlas poškozeného se zahájením trestního stíhání. Tento souhlas může poškozený následně odvolat. (Podrobnosti viz § 163 a 163 a tr. řádu.)

Okolnosti související s podáním trestního oznámení - doporučení

V případě tohoto trestného činu je důležité, aby bylo trestní oznámení podáno neprodleně, nejlépe voláním na telefonickou tísňovou linku policie 158, aby bylo možno zahájit pronásledování pachatele tzv. "po horké stopě", pokud není známa jeho totožnost, a ihned zajistit kriminalistické stopy na místě činu, na ošacení a těle oběti. Velmi důležité je, aby oběť vyhledala odborné lékařské ošetření se sepsáním podrobné zprávy o úrazových změnách na těle, absolvovala vyšetření možnosti přenosné pohlavní choroby a u žen případně provést opatření proti možnosti nežádoucího otěhotnění.

Jedná se o trestný čin s všeobecnou povinností takové jednání překazit. Takže každému, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný takový trestný čin připravuje nebo páchá (zejména pokud je na místě činu přítomen) a vykonání tohoto činu nepřekazí, hrozí mu podle § 367 trestního zákoníku trest odnětí svobody až na tři léta.

Výjimku tvoří případy, ve kterých by oznamovateli nebo jeho blízkým hrozila smrt, ublížení na zdraví, jiná závažná újma nebo trestní stíhání.

Pokud přichází v úvahu utajení podoby a totožnosti oznamovatele - svědka, podle § 55 odstavec 2 tr. řádu, pak je nezbytné aby to oznamovatel navrhl v okamžiku prvního kontaktu s policejním orgánem. Na utajení nemá svědek právní nárok. (Pokud je totožnost oběti násilníkovi známa, postrádalo by toto opatření smysl.) O utajení svědka rozhodne v prvním stupni policejní orgán a po případném přezkoumání ve druhém stupni definitivně rozhodne státní zástupce.

Pokud o to oznamovatel trestného činu výslovně požádá a je to zaznamenáno do protokolu o trestním oznámení, musí být podle § 158 odst. 2 tr. řádu do jednoho měsíce od podání oznámení vyrozuměn o učiněných opatřeních.

Procesní postavení poškozeného a škodní řízení

Ten, kdo byl trestným činem poškozen na svých právech (majetkových, morálních a jiných), nebo na jehož úkor se pachatel trestného činu bezdůvodně obohatil, stává se podle českého trestního práva jednak stranou v trestním řízení s právy vymezenými ustanoveními § 43 až § 51a trestního řádu a současně se může za vymezených podmínek na pachateli domáhat náhrady škody ve škodním (adhezním) řízení.

Co se týká práv v trestním řízení, poškozený má právo nahlížet do spisu a činit návrhy na doplnění dokazování, může se zúčastnit hlavního líčení a sjednávání dohody o vině a trestu a veřejného zasedání, ve kterém se jedná o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu, a před skončením trestního řízení se k věci vyjádřit. Poškozený musí být o svých právech poučen orgánem činným v trestním řízení již v průběhu prvního procesního úkonu.

Pokud je poškozený v trestní věci současně svědkem, může policejní orgán v přípravném řízení odmítnout jeho žádost o nahlédnutí do spisu. Poškozený se v takovém případě může domáhat toho, aby státní zástupce postup policejního orgánu přezkoumal. Pokud policejní orgán stanovil termín prostudování spisu obviněným, pak také poškozený má právo nahlédnout do spisu a nemůže mu to být odmítnuto.

Aby soud v rozsudku ve škodním (adhezním) řízení rozhodl o tom, že odsouzený je povinen nahradit poškozenému újmu, kterou mu způsobil, musí být splněny především následující podmínky:

- poškozený nebo jeho zmocněnec podá návrh z vlastní iniciativy, a to nejpozději do zahájení dokazování v hlavním líčení nebo při prvním jednání o dohodě o vině a trestu;
- důkazy pro jednání soudu opatřuje a předkládá poškozený;
- musí se jednat o přímou škodu v příčinné souvislosti s jednáním konkrétního pachatele (zásadně fyzické osoby) (například nelze, na rozdíl od občansko- právního řízení, nárokovat ušlý zisk);
- musí se jednat o materiální škodu na majetku nebo zdraví a musí být vyčíslena v penězích tuzemské měny (například nelze, na rozdíl od občanskoprávního řízení, nárokovat peněžitou náhradu za poškození občanské pověsti), nebo nemajetkovou újmu nebo o bezdůvodné obohacení, kterým se pachatel obohatil na úkor poškozeného.

V případě trestného činu Znásilnění vychází podání návrhu na adhezní řízení především z následků újmy na zdraví oběti, případně z výše škody na jejím majetku.

Adresy pomáhajících profesí

Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí 116 006 - nonstop, diskrétně, zdarma - www.116006.cz

Linky důvěry - www.capld.cz 

Poradny Bílého kruhu bezpečí - bezplatná a diskrétní pomoc (psycholog a právník) - adresy na www.bkb.cz 

Krizová centra 

Centrum krizové intervence Bohnice - https://bohnice.cz/krizova-pomoc/

Krizové centrum RIAPS - https://www.csspraha.cz/krizove-centrum-riaps-krizova-intervence-a-psychologicka-podpora

např. Soukromé sexuologické centrum GONA s.r.o.

https://www.sexuologickaspolecnost.cz

Information for victims of rape and sexual assault in the Czech Republic - this information is provided to help British nationals overseas make informed decisions about whether and how to seek medical advice and attention, report the incident to local police, engage with foreign legal authorities following a rape or other form of sexual assault overseas.

Doporučená literatura

Benedict, Helen: To není vaše vina! (Jak se vyrovnat se sexuálním napadením. Rádce pro ženy, muže, dospívající, jejich přátele a rodiny.), One Women Press, 2003, ISBN 80-86356-17-5

Leták Bílého kruhu bezpečí: Porozumění a důvěra (ke stažení v pdf) - Informace a praktické rady pro příbuzné, jejichž partnerka, manželka, dcera, sestra, matka se stala obětí násilného trestného činu.

Pomoc oběti trestného činu znásilnění - Informace pro zdravotnický personál (ke stažení v pdf) - publikováno in Diagnóza č. 4/2010, str. 32 - 34, ISSN 1801-1349

Mýty o znásilnění

Text: Šárka Rusnáková, in Yellow.cz

Mýtus první:

Ona si za to může sama
Byla strašná zima a osmadvacetiletá Dana se právě vracela z odpolední směny. Nabalená jako sněhulák se stejně třásla zimou. Od autobusu to měla domů přes celé sídliště, a tak připadala do kroku. Byl to večer jako spousta jiných. Dana automaticky vytáhla klíče, vešla do domu a rozsvítila. Lekla se. Na chodbě uviděla stát cizího muže. Slušně pozdravil a zeptal se: „Kde bydlí Novákovi?“ „V desátém patře,“ odpověděla Dana a oddychla si. Muž poděkoval a vydal se společně s ní k výtahu. Když nastoupili, zeptal se jí, kam jede. „Do trojky,“ řekla. Muž zmáčkl tlačítko. Místo nahoru se ale výtah rozjel dolů. Než se Dana stačila vzpamatovat, muž ji prudce přitiskl ke stěně výtahu a zakryl jí ústa. Měl takovou sílu, že rozrazit dveře výtahu a odtáhnout ji do sklepa pro něj byla hračka… „To ses na něj musela usmívat? A nekoketovala jsi s ním?“ reagovala její matka.

Krátká sukně, výstřih, úsměv – ona ho prostě musela nějak vyprovokovat! Tohle si bohužel stále ještě myslí o obětech znásilnění řada lidí. „Jedním z nejhorších mýtů je ten, že si za to oběť násilí může sama, třeba svým oblečením,“ potvrzuje psycholožka Martina Venglářová, poradkyně Bílého kruhu bezpečí. „Opravdu nezáleží na tom, co má ta žena na sobě. Může to být i přesně naopak, vyzývavě oblečená žena, která flirtuje, působí energicky, tedy že se bude bránit, a na tu si pachatel pak třeba netroufne. Nejde o krátkou sukni, ale o to, že je ta žena třeba v danou chvíli na špatném místě, v rizikové lokalitě, daleko od lidí. Nebezpečí může ale číhat i v bezpečném prostředí. Násilí na chodbách domu je bohužel dost časté. Znám případ ženy, kterou znásilnil taxikář přivolaný dispečinkem,“ dodává.

Mýtus druhý:

Kamarád to neudělá
Když se s dvacetiletou Lucií rozešel její partner, šla to s kamarádem zapít do hospody. Věděla, že se Tomášovi líbí, ale nikdy ho nebrala jinak než jako kamaráda. Už před lety si to vyříkali a zůstali dobrými přáteli. Tom byl první člověk, kterému zavolala ve chvíli, kdy jí partner oznámil, že si našel jinou. Ten večer s Tomem vypili moře panáků, a když potom dovrávorali k zastávce autobusu, zjistili, že už Lucii nic nejede. Bydlela na druhém konci města, a tak souhlasila, když jí Tomáš navrhl, aby šla spát k němu. Byl to přece dobrý kamarád. Když došli do jeho bytu, najednou úplně změnil chování. Hned v předsíni ji začal osahávat. Snažila se mu to vymluvit, ale nepřestal, srazil ji k zemi, vyhrnul jí sukni a strhl kalhotky. Byla v takovém šoku, že ani nekřičela…

„K dalším mýtům sexuálního násilí patří ten, že se jej dopouští cizí osoba, kterou oběť před činem nezná,“ říká Martina Venglářová. Podle statistik se totiž více než polovina znásilnění děje blízkým člověkem nebo známou osobou. „Když jde o kamarády nebo kolegy, dost často tam bývá ve hře alkohol, s nímž jde ruku v ruce snížená rozlišovací schopnost, a potom ty mýty – když žena řekne ne, myslí tím ano,“ říká psychoterapeutka. „Důležitou roli hraje i očekávání. Jdete-li s někým na večeři a pak k němu domů, může se často stát, že ten druhý očekává něco jiného než vy. Neznamená to ale, že je pak oběť znásilnění vinna. Vždycky je vinen pachatel, ale to není znásilněné ženě už moc platné.“

Mýtus třetí:

Na Amazonku si netroufne
Andrea se ničeho nebála. Byla to vysoká, silná, rázná žena, se kterou by se málokdo chtěl pustit do střetu. Tak tomu bylo až do toho večera, co šla ke kamarádce oslavit její pětatřicátiny. Protože pila, nechala auto v práci a jela domů tramvají. Bydlela až na konečné. Tam s ní vystoupil mladý muž. Působil plaše, byl skoro o hlavu menší, a tak si ho Andrea nevšímala. Před sebou měla ještě pět minut cesty pěšky a večer začal být nepříjemně chladný. To, co ale následovalo, bylo daleko horší. Mladík se nebezpečně přiblížil. Chytil ji za vlasy, strhl na zem a několikrát silně udeřil do hlavy. Když se Andrea probrala, byla celá od krve a nahá.

„Další omyl je myslet si, že obětí znásilnění jsou jen submisivní, drobné, křehké a slabé ženy. Nemám klientky, které by byly pouze tohoto typu,“ říká psychoterapeutka. „Nezáleží tolik na osobnosti ženy, ale spíše na rozhodnutí pachatele realizovat čin právě teď.“ Někdy právě ženy, které působí až extrémně dominantně, mohou případného pachatele zajímat. Prostě třeba může cítit potřebu tu sebejistou ženu pokořit.

Mýtus čtvrtý:

Padesátnic se to netýká
Jana byla rozvedená, děti měla dávno dospělé, doma ji nikdo nečekal, a tak zůstávala v práci déle. Malá firmička byla teď smyslem jejího života. Když vypnula počítač a pozhasínala, všimla si, že na ulici u jejího auta stojí nějaký muž. Vypadal podezřele, a tak rychle zavřela kancelář a vyběhla na ulici, aby zamezila případné krádeži. Muž tam stál pořád. Nedaleko byla autobusová zastávka, a tak si Jana pomyslela, že asi jen čeká na spoj. Když došla ke svému autu, zeptal se, kolik je hodin. Hodinky nenosila, proto začala v kabelce hledat mobil, aby mu odpověděla. Muž byl najednou nepříjemně blízko. Chtěla couvnout, ale už nemohla. Chytil ji za loket a zasyčel: „Nekřič, nebo tě zabiju!“ Revolver viděla Jana poprvé v životě a ten dotyk chladné zbraně na spáncích pak vzadu v křoví byl to nejhorší, co kdy zažila.

Oblíbeným mýtem je také to, že pachatel trestných činů si vždy vyhledává jen mladé atraktivní ženy nebo ty, které jsou přitažlivé pro něj, tedy ‚jeho typ‘. Podle psychoterapeutky jsou oběťmi sexuálního násilí sice nejčastěji mladé ženy, tedy od 18 do 35 let, ale je to způsobeno spíše tím, že jsou to ženy v produktivním věku, které pobývají mimo domov, chodí se bavit… „Ve své praxi jsem pracovala také s pachateli sexuálně motivovaných činů a usuzuji, že jde spíše o příznivé místo a čas než o to, jestli se někomu líbí blondýnky nebo brunety. Jde o to, jakou příležitost má pachatel v době, kdy se v něm probudí silné sexuální puzení. Podle toho si vybírá,“ dodává Martina Venglářová.

Nenechte si to líbit!

Braňte se! Nikdo nemá právo vám ubližovat. A pokud se to stane, nenechávejte si to pro sebe, nezkoušejte na to zapomenout, u většiny lidí to nejde a stejně to časem vypluje na povrch. Máte právo se naštvat, zlobit, být smutná! Můžete se svěřit přátelům nebo odborníkovi. Pomoc obětem trestných činů, jak psychologickou, tak i právní nabízí  Bílý kruh bezpečí, které má pobočky ve všech větších městech. Více informací naleznete na www.bkb.cz nebo na nonstop telefonní Lince pomoci obětem kriminality a domácího násilí na čísle 116 006.