ze dne 15. března 2001 O POSTAVENÍ OBĚTÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ (2001/220/JHA)

RADA EU,
s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a zejména pak na její článek 31 a článek 34(2)(b),
s ohledem na iniciativu Portugalské republiky (1),
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (2),

Vzhledem k tomu, že:
(1) V souladu s Akčním plánem Rady a Komise, sledujícím nejlepší způsob naplňování ustanovení Amsterodamské smlouvy v oblasti svobody, bezpečnosti a justice, zejména pak jejích bodů 19 a 51 (c) v průběhu pěti let od jejího vstupu v platnost, by se měla otevřít otázka podpory obětí zločinu tak, že by se provedlo porovnání systémů odškodňování obětí a posoudila reálnost odpovídajících kroků v rámci Evropské unie.

(2) Komise předložila Evropskému parlamentu, Radě a Hospodářskému a sociálnímu výboru dne 14. července 1999 sdělení, nazvané ´Oběti trestných činů v Evropské unii: úvahy o standardech a odpovídajícím postupu`. Evropský parlament přijal Rezoluci o Sdělení Komise dne 15. června 2000.

(3) Závěry zasedání Rady EU, konaného ve finském Tampere ve dnech 15.-16. října 1999, zejména pak bod 32 těchto závěrů, stanoví, že by se měly navrhnout minimální standardy týkající se ochrany obětí zločinu, zejména ale přístupu těchto obětí k justici a jejich práva na kompenzaci utrpěných škod včetně právních nákladů. Kromě toho by se měly založit národní programy sledující financování veřejných a nevládních opatření v zájmu pomoci obětem a jejich ochrany.

(4) Členské státy by měly sbližovat své zákony a předpisy v míře nezbytné k dosažení cíle, jímž je umožnit obětem zločinu vysokou úroveň ochrany, bez ohledu na členský stát, v němž se tyto oběti právě zdržují.

(5) Měly by se uvážit potřeby obětí, a k těm by se pak mělo přistupovat komplexně a koordinovaně, s vyvarováním se dílčích nebo nekonzistentních řešení, jež mohou být podnětem k sekundární diskriminaci.

(6) Ustanovení tohoto rámcového Rozhodnutí se tedy neomezují pouze na pečování o zájmy obětí v průběhu vlastního trestního řízení. Pokrývají rovněž určitá opatření na pomoc těmto obětem před a po trestním řízení, a mohla by tak zmírnit následné dopady zločinu.

(7) Opatření na pomoc obětem zločinu, a zejména pak ustanovení týkající se odškodnění a mediace, se nevztahují k opatřením podle občanského procesního práva.

(8) Pravidla a praktické postupy je třeba pokud jde o postavení a základní práva obětí sbližovat, se zvláštním ohledem na právo respektování jejich důstojnosti, právo na poskytování a získávání informací, právo rozumět a být chápán, právo na ochranu v různých stadiích soudního procesu a právo na přihlížení ke znevýhodnění života v jiném členském státě než je ten, v němž byl zločin spáchán.

(9) Ustanovení tohoto Rámcového rozhodnutí však členským státům neukládají povinnost zajistit, aby se oběťmi zacházelo způsobem rovnocenným tomu, s nímž se přistupuje k procesní straně.

(10) Důležité je zapojení specializovaných služeb a skupin na podporu obětí, a to jak před konáním trestního řízení, tak v jeho průběhu a po jeho skončení.

(11) Osoby přicházející do styku s oběťmi by se měly vhodně a přiměřeně instruovat, neboť taková průprava má zásadní význam jak pro oběti samotné, tak k dosažení účelů řízení.

(12) Mělo by se využít existujících kontaktních míst odpovídajících síťových uspořádání v členských státech, ať již v rámci justičního systému nebo sítě skupin na podporu obětí.
___
(1) OJ C 243, 24.8.2000, s. 4
(2) Stanovisko vydané dne 12.12.2000 (v Úředním věstníku zatím nebylo zveřejněno)


SCHVÁLILA TOTO RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ:

Článek 1
Definice

Pro účely tohoto Rámcového rozhodnutí platí tyto definice:

(a) ´Oběť` je fyzická osoba, která utrpěla škodu, včetně fyzické nebo mentální újmy, citového strádání nebo ekonomické ztráty v přímé souvislosti se skutky nebo opomenutím a zanedbáním, které jsou porušením trestního zákona členského státu;
(b) ´Organizace na podporu obětí` je nevládní organizace právoplatně ustavená v členském státě - poskytuje bezúplatně podporu obětem zločinu a její činnost za odpovídajících podmínek znamená doplnění role státu v této oblasti;
(c) pojem ´trestní řízení` bude chápán v souladu s aplikovatelným národním právem;
(d) pojem ´řízení` bude vykládán tak, že kromě trestního řízení bude zahrnovat veškeré kontakty oběti s kterýmkoli orgánem, státní správou nebo organizací na podporu obětí, navazované ve spojení s daným případem ještě před zahájením trestního procesu, v jeho průběhu a po jeho skončení;
(e) pojem ´mediace v trestních věcech` bude chápán jako snaha o vyjednání odpovídajícího řešení mezi obětí a pachatelem trestného činu, vyvíjená před zahájením trestního řízení nebo v jeho průběhu a mediovaná kompetentní osobou.
 

1. Každý členský stát zajistí, aby oběti sehrávaly skutečnou a odpovídající roli v systému trestního soudnictví. Bude dále vyvíjet maximální úsilí, aby se v průběhu řízení s oběťmi zacházelo s náležitou úctou pokud jde o jejich lidskou důstojnost, a bude uznávat jejich práva a legitimní zájmy, zejména s ohledem na trestní řízení.
2. Každý členský stát zajistí, aby zvlášť zranitelné oběti měly možnost specifického zacházení, nejlépe vyhovujícího daným okolnostem.

Každý členský stát zajistí obětem v průběhu řízení možnost vyslechnutí a předložení důkazů.
Každý členský stát přijme odpovídající opatření , aby jeho úřady oběti vyslýchaly pouze pokud to bude nezbytné k účelům trestního řízení.

 

1. Každý členský stát zajistí, aby oběti měly počínaje prvním kontaktem s orgány vymáhajícími právo přístup k relevantním informacím na ochranu svých zájmů, a to cestou jakýchkoli prostředků, které se budou považovat za vhodné, a pokud možno v jazycích, jež se běžně používají. Obsahem takových informací bude minimálně:
(a) typ služeb nebo organizací, na něž se lze obracet s žádostí o podporu;
(b) typ podpory, kterou lze získat;
(c) kam a jak mají oběti oznámit trestný čin;
(d) procedury, jež následují po takovém oznámení, a role obětí ve spojitosti s takovými procedurami;
(e) jak a za jakých podmínek mohou oběti získat ochranu;
(f) v jakém rozsahu a za jakých podmínek mají oběti přístup
(i) k právnímu poradenství nebo
(ii) k právní pomoci anebo
(iii)k jakémukoli typu poradenství,
jestliže v případech, s nimiž se počítá v bodech (i) a (ii) jsou oběti oprávněny takové informace obdržet;
(g) požadavky na oběti kladené, aby byly oprávněny k odškodnění;
(h) jestliže mají stálé bydliště v jiném státě, jakákoli zvláštní opatření, jež jim jsou dostupná na ochranu jejich zájmů.


2. Každý členský stát zajistí, aby oběti, které projevily v tomto směru odpovídající přání, byly průběžně informovány:
(a) o výsledcích vyřizování jejich stížnosti;
(b) o relevantních faktorech, jež jim umožní, aby v případě stíhání znaly způsob vedení trestního řízení týkajícího se osoby stíhané pro trestné činy, jež se jich týkají, s výjimkou výjimečných případů, kde by mohl být ohrožen odpovídající průběh projednávání případu;
(c) o rozsudku vyneseném soudem.


3. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že alespoň v případech, kde by oběti mohly být vystaveny nebezpečí při propuštění dané osoby, stíhané nebo odsouzené pro trestný čin, se bude moci podle nezbytnosti přijmout rozhodnutí o vyrozumění těchto obětí.


4. Jestliže členský stát postoupí z vlastní iniciativy informace odkazované v paragrafech 2 a 3, musí zajistit, aby oběti měly právo je nepřijmout, pokud by jejich sdělení nebylo podle podmínek relevantního trestního řízení obligatorní.

 

Každý členský stát ve vztahu k obětem majícím status svědků nebo stran v řízení přijme nezbytná opatření k maximálně možnému omezení komunikačních překážek, pokud jde o účast těchto obětí na relevantních stadiích daného trestního řízení nebo o jejich porozumění takovému trestnímu řízení, v rozsahu, srovnatelném s opatřeními tohoto typu, která přijme s ohledem na obžalované.

 

Každý členský stát zajistí, aby oběti měly přístup k poradenství odkazovanému v článku 4(1)(f)(iii), poskytovanému bezúplatně tam, kde je to přikázáno, a týkajícímu se role těchto obětí v řízení, a podle vhodnosti i právní pomoci odkazované v článku 4(1)(f)(ii), pokud je možné, aby měly status stran v trestním řízení.
 

Každý členský stát dá v souladu s aplikovatelnými národními předpisy obětem, majícím status stran nebo svědků, možnost refundace výloh vzniklých v důsledku jejich legitimní účasti na trestním řízení.

 

1. Každý členský stát zajistí přiměřenou úroveň ochrany obětí a podle vhodnosti i jejich rodin nebo osob v podobném postavení, zejména pokud jde o jejich bezpečí a ochranu jejich soukromí v těch případech, kde kompetentní orgány usoudí, že hrozí vážné riziko odvety, nebo existuje nezvratný důkaz vážného úmyslu narušit soukromí těchto obětí.
2. Za tímto účelem a bez dotčení paragrafu 4, každý členský stát zaručí, že bude možné podle nezbytnosti jako součást soudního řízení přijmout odpovídající opatření na ochranu soukromí a fotografického zobrazení obětí a jejich rodin nebo osob v podobném postavení.
3. Každý členský stát dále zajistí, aby byla možnost vyhnout se v prostorách soudu kontaktům obětí s pachateli, pokud trestní řízení takový kontakt naopak nevyžaduje. Tam, kde by to pro tento účel bylo vhodné, vyhradí postupně každý členský stát část soudních prostor jako zvláštní čekárnu pro oběti.
4. Každý členský stát zajistí, aby v případech, kde existuje potřeba chránit oběti – zejména ty nejvíce zranitelné – před důsledky podání svědectví při veřejném soudním projednávání, mohly být oběti z rozhodnutí soudu oprávněny svědčit způsobem, který umožní dosáhnout tohoto cíle pomocí jakýchkoli vhodných prostředků slučitelných se základními právními principy daného státu.

1. Každý členský stát zajistí, aby oběti trestných činů byly oprávněny obdržet v přiměřené časové lhůtě v průběhu trestního řízení rozhodnutí o odškodnění ze strany pachatele, s výjimkou, kdy v určitých případech národní právo umožňuje poskytnutí kompenzace jiným způsobem.
2. Každý členský stát přijme odpovídající opatření k nabádání pachatele k poskytnutí adekvátního odškodnění obětem.
3. Pokud není naléhavě pro účely trestního řízení vyžadován, dobytný majetek náležející obětem a zabavený v průběhu trestního řízení, se těmto obětem bezodkladně vrátí.

1. Každý členský stát bude usilovat o prosazování mediace v trestních věcech u trestných činů, jež považuje za vhodné pro tento druh opatření.
2. Každý členský stát zajistí, aby bylo možno brát v úvahu jakoukoli dohodu mezi obětí a pachatelem, dosaženou v průběhu takové mediace v trestních věcech.

1. Každý členský stát zajistí, aby jeho kompetentní úřady mohly přijmout odpovídající opatření k maximálnímu omezení potíží, jimž musí oběť čelit v případě, že má stálé bydliště v jiném státě než je ten, v němž byl trestný čin spáchán, zejména s ohledem na organizaci řízení. K tomuto účelu by orgány daného státu měly být zejména:

• schopny rozhodnout, zda oběť může učinit výpověď bezprostředně po spáchání trestného činu,
• za účelem vyslechnutí obětí sídlících v zahraničí schopny pokud možno využít ustanovení o videokonferencích a telefonních konferencích, odkazovaných v článku 10 a 11 Úmluvy o vzájemné pomoci mezi členskými státy Evropské unie v trestních věcech ze dne 29. května 2000 (1)

2. Každý členský stát zajistí, aby oběť trestného činu v jiném členském státě než je ten, kde tato oběť má trvalé bydliště, mohla ke kompetentním úřadům státu, v němž má trvalý pobyt, podat stížnost, jestliže tak není schopna učinit v členském státě, kde byl trestný čin spáchán, anebo pokud jde o závažný trestný čin, jestliže si nepřála tak učinit.

Kompetentní úřad, k němuž je stížnost podána, v případě, že sám nemá v tomto ohledu odpovídající kompetenci, předá takovou stížnost bezodkladně kompetentnímu orgánu nacházejícímu se na území, na němž byl trestný čin spáchán. Stížnost bude projednána v souladu s národním právem státu, v němž byl trestný čin spáchán.
 

Každý členský stát bude podporovat a zkvalitňovat spolupráci mezi členskými státy, aby tak usnadnil efektivnější ochranu zájmů obětí v trestním řízení, ať již formou sítí přímo napojených na soudní systém anebo vazeb mezi organizacemi na podporu obětí.
________
(1) OJ C 197, 12.7.2000, s.1

 

(1) Každý členský stát bude v souvislosti s řízením prosazovat zapojení systémů podporujících oběti, odpovědných za zajištění počátečního přijetí obětí a následně za poskytnutí podpory a pomoci, ať již cestou uvolnění speciálně školeného personálu veřejné správy anebo uznáním a finančním zabezpečením organizací na podporu obětí.

(2) Každý členský stát bude v rámci řízení podněcovat odpovídající kroky takového personálu nebo organizací podporujících oběti, zejména s ohledem na:
(a) informovanost obětí;
(b) pomoc obětem v souladu s jejich okamžitými potřebami;
(c) provázení obětí, podle nezbytnosti a možností v průběhu trestního řízení;
(d) na vyžádání poskytování pomoci obětem po skončení trestního řízení.

 

(1) Cestou veřejné správy nebo financováním organizací podporující oběti bude každý členský stát podněcovat iniciativy umožňující personálu podílejícímu se na řízení anebo jinak přicházejícímu do styku s oběťmi účast na vhodném školení se zvláštním odkazem na potřeby nejvíce zranitelných skupin.

(2) Paragraf 1 se bude aplikovat zejména na policejní úředníky a právníky provozující praxi.

 

(1) Každý členský stát bude s ohledem na řízení vůbec a zvláště pak v místech konání soudního řízení, kde může být zahájeno trestní řízení, podporovat postupné vytváření nezbytných podmínek směřujících k odvrácení druhotné diskriminace a k zabraňování zbytečnému nátlaku na oběti. To se bude vztahovat zejména na odpovídající počáteční přijetí obětí a zavádění podmínek přiměřených jejich situaci v daných místech.

(2) Pro účely paragrafu 1 bude každý členský stát brát ohled zejména na zařízení soudů, policejních stanic, veřejné správy a organizací podporujících oběti.

 

Toto Rámcové rozhodnutí se bude týkat Gibraltaru.

 

Každý členský stát vydá zákony, předpisy a správní ustanovení, nezbytné ke splnění tohoto Rámcového rozhodnutí:

• s ohledem na článek 10, 22. března 2006,
• s ohledem na články 5 a 6, 22. března 2004,
• s ohledem na ostatní ustanovení, 22. března 2002.

V souladu s termíny uvedenými v článku 17, zašle každý členský stát Generálnímu sekretariátu Rady a Komisi příslušná znění ustanovení, uzákoňujících v národním právu požadavky stanovené tímto Rámcovým rozhodnutím. V průběhu jednoho roku od každého z obou dat, Rada na základě zprávy sestavené Generálním sekretariátem na základě informací obdržených od členských států, a písemné zprávy předložené Komisí, vyhodnotí opatření, jež členské státy přijaly, aby splnily ustanovení tohoto Rámcového rozhodnutí.

 

Toto Rámcové rozhodnutí vstoupí v platnost dnem svého zveřejnění v Úředním věstníku Evropských společenství.
V Bruselu dne 15. března 2001.