Zásady pro rozhovor policisty s dítětem

které se stalo obětí nebo svědkem trestného činu

Zeptejte se na jméno dítěte, abyste ho mohli oslovit,
a představte se mu.

Při navazování kontaktu s dítětem přihlédněte k jeho věku.
Při rozhovoru myslete na to, co dítě právě prožilo
a s přihlédnutím k povaze případu volte
vhodná a srozumitelná slova.
Pokud dítě odpovídá slovy „nerozumím“ nebo „nevím“,
položte otázku znovu jinými slovy.
Důležité je, aby vám dítě rozumělo.

Rozhovor a výslech veďte tak, aby dítě mohlo zůstat spontánní.
Vyvarujte se emotivních reakcí.
Mluvte klidným a přátelským tónem.

Podporujte vše pozitivní, co vám dítě sděluje.
To mu totiž zůstane více v paměti.

Pokud je dítě unavené, přerušte rozhovor nebo výslech
a dítě zaměstnejte jinak.

V případech domácího násilí mezi rodiči dítěte se pokuste zabránit tomu, aby dítě bylo přímým svědkem policejních donucovacích opatření. Po zklidnění situace dítě informujte způsobem odpovídajícím jeho věku, co se s ním,
s matkou a s otcem bude dál dít.

Pro dítě je velmi důležité, když situaci porozumí
a není přehlíženo.

Chraňte dítě před dalším ohrožením.
Zvažte, zda je pro dítě bezpečné, aby zůstalo v blízkosti agresivní osoby, jestliže bydlí ve společném bytě. Vyžádá-li si to situace, přijměte odpovídající opatření. V zájmu dítěte informujte
orgán sociálně právní ochrany dětí.